Nebudu zatím uvažovat nějaké složitější jevy jako frontální oblačnost – prostě si představme odpolední letní čistě modrou oblohu, kde začneme vytvářet mrak. 

Tím, jak slunce praží do země, se tato zahřívá a stejně tak se (od ní) zahřívá i spodní vrstva atmosféry. Jak víme, teplý vzduch má nižší hustotu než řídký a tím pádem vznikají vzestupné proudy teplého vzduchu. Samozřejmě nemohou být po celé ploše všude, protože pak by vzniklo na zemi vakuum :-) Tedy pak v určitých (tmavších, pro zahřívání vhodnějších) místech vznikají vzestupné proudy a jinde (např. nad vodními plochami) vznikají proudy sestupné. Je to podobné, jako když vaříte třeba jeden kus těstoviny nebo jeden kus bramboru – stoupá nahoru a klesá dolů podle toho, kde se zrovna nachází. Tam, kde je teplá voda, tam stoupá nahoru, tam, kde je studenější voda, zase klesá dolů a “mele se”.

Pokud do konkrétního místa takto “praží” opravdu hodně, vznikne i silnější vzestupný proud – a to je základním předpokladem pro vznik mraku. Tím, jak vzdušný proud stoupá, klesá jeho teplota a tlak. Víme, že při určité teplotě1 již nebude vzduch schopen udržet vodní vlhkost a ta začne kondenzovat. Zkondenzovanou vodní páru (narozdíl od vodní páry) již můžeme vidět, právě jako “šedavou hmotu” letící vzduchem. Jelikož je teplotní rozložení směrem od země poměrně stabilní, teplota rosného bodu se tak nachází všude přibližně ve stejné výšce. Čili oblaka, která vznikají, mají pak základnu (spodní hranici) přibližně ve stejné výšce. Této výšce říkáme kondenzační hladina. O její přibližné výšce se tak můžeme přesvědčit prakticky běžně, pouze pohledem okem.

Další možností, jak by takový mrak mohl vznikhout (v českém prostředí se příliš nestává) je, když je vzduch vytlačen ne tepelně, ale přímo mechanicky – např. na hřebenu hor. Vzduch vlastně stoupá po povrchu zěmě, která je pořád výš a výš – až nastane stejný jev, jako výše. Bez přísunu vlhkého teplého vzduchu je však další růst omezen hlavně na přísup energie z latentního tepla, často tedy dále neroste tak, jako běžné “tepelné” útvary.

Oblak, který takto vznikne, se jmenuje Cumulus humilis, je to takový plochý beránek. Postupně se může změnit v další typy oblaků, ale to až v kapitole o klasifikaci oblaků.

Tyto cumuly jsou dobré jako indikátor vzestupných proudů a dají se tedy s výhodou využít při létání s větroněm2. Při letu s motorovým letadlem však mohou způsobit problémy, protože v přechodech mezi vzestupnými a sestupnými proudy vznikají střihy a turbulence.

• 1. Teplota rosného bodu
• 2. Malé letadlo s obrovskými křídly, nemá motor, využívá právě vzestupných proudů.