Dark je prostě Dark. Mám dlouhodobý pocit, pořád stejný od počátku, že se rád patlá ve filozofiích, ale ještě k tomu vůbec nedozrál. Je smutné být hrdý na “svou vlast” jen když má velikány. A ty samozřejmě nerodí žádná vlast, ale vytvářejí oni sami sama sebe (blbej patvar, ale čeština není můj kobyl). Velikány se svým způsobem rodíme všichni, ale jen někteří z nás po cestě neustrnou, své cíle nezradí a z cesty neustoupí. Tím se stávají vyjímečnými, avšak jen proto, že nesmírně kontrastují se “zbytkem světa”. Schopnosti a výbavu na takový život máme všichni. Národ či vlast na to nemá žádný vliv. Trochu zmatený je komentář k tezi o nezasloužené hrdosti. Být hrdý na někoho cizího je vůbec zajímavý protimluv. Hrdost jako vyznám je totiž vztažná k vlastní osobě a být hrdý na cizí činy je hodně zřetelné “přihřívání si vlastní polívčičky na cizím ohníčku”. Fakt je skutečně to, že my, já, nikdo z nás se na “jeho” cestě a úspěchu nijak nepodílel. V takovém případě já uznávám postoj, místo jakési neadresovatelné hrdosti, spíše obdiv, uznání a úctu. Takto mohu obdivovat a ctít i velikány z jiných národů, světadílů či období, protože u “velikánství” není důležitá národnost, ale člověk a jeho činy. Ale jsme také pospolité a Vlast je náš národní domov. A na domov máme právo být hrdí, protože “je náš”. Sami si jej budujeme, každý z nás přikládá “ruku k dílu” na tom společném mraveništi.

Nesouhlasím s názorem, že jsme “rozkradení” natožpak aby za to mohla jakákoliv vláda. To je hodně trapná omluvenka, nezakládající se na žádné pravdě. A mrzí mě, že tento způsob vymlouvání se, je nám Čechům vlastnější, než nálepky ve smyslu “národ zlodějů”, či “národ zlatých ručiček”. Neboť mnohý, koho potkám, či s ním hovořím, neopomene zareptat na svůj či státní úděl, zaviněný “někým jiným”. Svoje životy řídíme zcela sami od A do Z a to až o smrti. Jsme kompletně vybaveni dokázat i “nemožné”, přesto se o to jen málokdo z nás vůbec pokouší. Jsme občané, voliči, ti extrémně zodpovědní a nikdo a nikdy z nás tuto zodpovědnost nesejmul ani na chvíli. A máme a budeme mít vždycky přesně to, co chceme a co si zasloužíme. Pokud bychom rádi, aby se změnil “svět” okolo nás, musíme naprosto nezbytně nejprve od základu změnit sebe. Jiná cesta ani způsob neexistuje, resp. nefunguje.

Takže člověk by měl být PŘEDEVŠÍM hrdý sám na sebe. Ale to by muselo být na co :-)

Toliko k odpolednímu kafi.