:-)

Ten problem co popisujes zacina mnohem driv nez ve skole, zacina doma. Pokud chodime do skol protoze musime, aniz bychom meli skutecne realne predstavy k cemu nam to studium ma byt, tak se tezko neco zmeni. Kde neni zalobce neni soudce. Korunuje to pak vzdelavani zdarma :-) Co je zadarmo nemuze byt kvalitni ani omylem. Ten kdo vi co chce tak vzdycky najde presne ty zdroje informaci ktere potrebuje. A prumerne zamestnance potrebuje kazdy vizionar jako sul :-) Ja myslim ze neni potreba to nejak hrotit. Ono to schnije samo.

Navrhoval bych nediferencovat mezi mládím a stářím, ale mezi schopnostmi. Stáří obvyklé může pojmout maximálně zkušenosti, pokud od malinka funguje jako námezdní dělník ve svém oboru, převážně kvůli mzdě, bez vidění hlubokého smyslu svého pachtění se zde. A mladý člověk naopak může mít v zásobárně velké množství vizí a motivací, jak dělat potřebné věci jinak, konečně správně, konečně lépe. Já sám se považuji už do kategorie stáří, ale bez vlastní invence a chuti se neustále vzdělávat i na poli praktického filozofického vědění bych byl i se svými léty nabytými zkušenostmi jen brzdou, přítěží, jedním z davu.

V rodině to začíná a taky to tam končí. Není žádné překvapení, že z hlediska přístupu k životu nastupují na ZŠ už v podstatě hotové osobnosti. A zpravidla je to tragédie, dílo skázy už mají rodiče hotové. Děti mají tolik motivace, že by ji mohli dospělým rozdávat. Dělají všechno naplno a v ničem nevidí problém. Kéž by jim to zůstalo po celý život. Jenže někdo jim to prostě sebere, ukradne, potlačí t ov nich na minimum. Ve většině. A u těch, kde se to podaří udržet na užitečné úrovni, tak o těch pak slýcháváme po celý život. Bývají to elity ve svých profesích.

Rodina, rodina, rodina. Nikde v řetězci vývoje člověka se nedá víc sprasit. Je to právě rodina, rodiče, ktreří mohou zalarmovat neutěšený stav a dítě vytrhnout zavčas z “degenerační školy” a pohledat školu otevřenou a motivační. Ale to by vůbec museli tušit, že se jim to děje. A proč je dobrých škol málo? Protože je škola zadarmo. A lidé, nemaje tušení jakého zla páchají na svých ratolestech, logicky volí to, co je “zadarmo”. Získávají tím pro sebe další porci pohodlí a to je přece fajn. Na úkor vlastních dětí.

Nedá se to vyřešit plošně ani systematicky. Protože každý člověk je jiná individualita a pro maximálně užitečný vývoj potřebuje v podstatě jiné zdroje, impulzy, vzory a motivace. Vždycky i v budocnu to bude otázka pro jednotlivce a jejich rodiny, jak si těmito problémy poradí, aby pro sebe získali maximum efetivity ve vzdělávání.

Klasické vzdělání se taktéž velice přeceňuje. Obvykle stačí k tomu, abyste byl v životě nejen šťasný, ale třeba i velmi bohatý, základní škola. Ano, pokud zrovna je Vaším snem být “primářem Sovou”, tak potřebujete školy profesní, ale to dotyčný snílek moc dobře ví. Ale abyste se stal bohatým byznysmenem, nepotřebujete z hlediska klasického vzdělání víc. Protože to, co potřebujete, abyste ve světě financí a podnikání uspěli, se na žádné škole nevyučuje. To je jenom tam venku, věky staré zásady, ověřené praxí.

Einstein kdysi vyslovil nesmrtelné moudro:

“Jít přkladem, není nejlepším postupem, jak člověka něčemu naučit. JE JEDINÝM.”

A první a nejsilnější příklad má každé dítě v rodině, maminku a tatínka. Proto to tam všechno začíná a bohužel i končí.