Nepřijde vám to tak? Abych to vysvětlil; lidé nechtějí být svobodní, svobody si neváží, pohrdají jí a raději budou pro pár kaček nesvobodní.

Nemluvím tu o nějakém softwarovém hnutí za svobodu programů či tak něco – i když jsem tohoto taktéž příznivcem, myslím to hlavně z té lidské a společenské stránky. Samozřejmě nechci generalizovat, že všichni to tak cítí, ale ze svého okolí (a nejen z něho, třeba z dění v republice obecně) sleduji, že nadpoloviční většina lidí raději bude, pokud nebude smět nic dělat…

Ono asi to trošku chápu, přece jen člověk je buď líný, pohodlný – dosaďte si vlastní slovo, které vám tam sedne, prostě „člověk obecný“ nechce riskovat. Což je, myslím si, trošku rozumné, na druhou stranu za cenu vzdání se svobody jednotlivce ku prospěchu celku, to se mi nelíbí ani za mák.

Ne, že bychom byli nějak moc nesvobodní – to zase ne, když chceme, tak prostě jedeme třeba do zahraničí a tak. V tom problém nevidím; nesvobodu vidím jako element ryze člověčí, je v nás a my si ji jen sami vytváříme. Třeba už jen tím, jak si umíme něco užít. V sobotu jsme kupříkladu byli na Historickém víkendu v Plzni, pečené počasí, vzduch šel odkrajovat flexou… A v rozích plzeňského náměstí (neznáte-li) stojí čtyři zvláštní „tvary“ – fontány. A co je principem fontány? Stříká tam všude možně voda. Neberu teď v potaz, že možná někde bude napsáno „nepřicházejte do styku s vodou z fontány“ – ale popravdě jsem si ničeho takového nevšiml, nicméně kolem fontán byly desítky dětí, které se cachtaly, stříkaly na sebe a bylo jim pak nehorko a dobře. A co dospělí? Ti, namísto toho, aby se šli cachtat taky, si kupovali za 30 Korun předražené limonády a stěžovali si, že je horko… Přitom je nikdo k tomu nenutil, oni sami mají v hlavě myšlenkový pochod typu „tohle se nehodí, raději udělám … “ nebo hrozně oblíbené „co by o mně řekli lidi“ :)

Takových drobných nesvobod máme v hlavě nainstalováno hromadu, většina lidí je prostě přijímá – že tam jsou a nedá se s nimi nic dělat. Samozřejmě je to hloupost; dá se s tím něco dělat, jen to není nic snadného. Nejsou to žádné fóbie, že člověk prostě nemůže, jen se mu nechce, protože je zvyklý a pohodlný. 

Další velmi častou spojitostí, mluví-li se o nesvobodě, jsou politické režimy, včetně toho minulého i v naší republice. Jeden můj starší kamarád, který dobu zažil ještě trošku aktivně říká, že komunismus nikde nikdy nebyl – a s tím souhlasím. Byl tu totalitní naprosto neschopný jakéhokoliv většího vývoje stát, který z komunismu vykrádal některé myšlenky podle toho, jak se mu hodilo. Obecně moc nechápu „zaprděnost“ tohoto systému; rozumějte. Co lidem vadilo? Že nemohli do zahraničí? Že byla cenzura? Že se něco nesmělo? Ano, vadilo… Jenže v momentě, co se zjistí, že tohle lidem vadí, tak je jediná cesta – povolit to. Proč se zakazovalo jezdit do Západního Německa? To se tak báli, že jim včeličky utečou? Po otevření hranic se tam hromada lidí podívala a zase se vrátila… nějaký znatelný úbytek obyvatelstva nenastal… Totéž s hudebníky; když Kryl zpívá, že mu vadí to a to – proč ho zakázat? Tak ať zpívá, žejo :) Ať strana ukáže vlídnou tvář… 

Tady je to podobné s těmi lidmi a dětmi, co jsem psal výše ve spojení s fontánami. Namísto překročení nějakého „standardu“ pohodlí a jednoduchosti, se prostě vedení ukázalo jako neschopné – čímž se zdiskreditovalo a až bylo dostatečně celosvětově oslabeno, mohlo vypadnout.  Myslíte si, že by lidi šli cinkat klíči, kdyby měli tehdy běžná lidská práva a mohli dělat to, co se jim líbí, nosit vlasy, jak se jim líbí a poslouchat třeba Kryla? Třeba by systém spadl (ekonomicky není možné takový systém udržet1), ale dle mého až o pár let později.

Ale jak to souvisí s tím, že lidé chtějí být otroky? No, je totiž spousta lidí, kteří takový systém neodsuzují a naopak ho berou jako přednost. Já s nimi nesouhlasím, ale na druhou stranu je to jejich výsostné právo si to myslet, říkat a klidně to prezentovat někde.2 Ale projevuje se, že lidé prostě nechtějí být svobodní. Raději řeknou, že by chtěli totalitu, kde budou mít jistotu práce i za tu cenu, že u ponku stráví celej život a o nějakém osobním rozvoji se nedá ani hovořit… 

Netvrdím, že situace na trhu práce je nějak růžová, ale to je prostě tím, že je potřeba vyměnit několik generací v „ne nesvobodě”, aby se lidi prostě naučili žít v tom, co je dnes3. 

Moje babička často říká (a tak nějak to tvrdí i ten kamarád, i když trošku jinak), že tehdy měli vymytou hlavu jedním směrem a dneska mají vymyto akorát tím druhým. S tím musím taktéž tak trochu souhlasit. Nicméně to neplatí zcela exaktně a nedá se použít těchto dvou skupin jako doplňku. Ale co nám to říká? Že je to pořád o lidech, kteří tvoří naše prostředí. Těžko se změní myšlení několika milionů lidí jen tak lusknutím prstů; problém je v tom, že zde současně pobíhají osoby, které to chtějí nějak, ale pak i ty, které to chtějí jinak. A samozřejmě jsou spolu v jakémsi „sváru“. Ono je to pochopitelné, ale ve své podstatě je to hrozně hloupé. Nepřítele mají společného, jen ho neumí pojmenovat a hledají nepřítele vzájemně v tom druhém. A toho samozřejmě využívají firmy, které si jsou dost dobře vědomy stavu, jaký je a jsou schopny takových „ovcí“ pro sebe využít, pro své zisky.

Onen kamarád to zase vidí spíše z takového toho „mediálního“ hlediska – i o minulé době je potřeba psát co nejobjektivněji, což se neděje. Ve své podstatě je to jen nadstavba toho, co tvrdí babička. Jenže jak psát objektivně a v dobrém třeba, když se podívám na program KSČM a vidím tam:4

• Práce pro všechny a za spravedlivou mzdu: Je to sice hezká myšlenka, ale je zcela nedocílitelná – samozřejmě pokud znovu nenastane to, co píši výše – na všechno budou lidi, budeme neschopný nedynamický moloch plný lidí… A jak to chtějí udělat? Přikázat firmám, aby firma o ročním výdělku 1 milion korun musela mít nejméně 20 zaměstnanců, aby se náhodou na někoho nedostalo?
• Zachování současného Zákoníku práce chránícího zájmy zaměstnanců v jejich nerovném postavení vůči zaměstnavatelům: To je třeba zajímavá myšlenka (nejsem vyloženě proti), ale chtělo by to taktéž zákon na ochranu zaměstanavatele proti zaměstnancům. Ono totiž firmy často nechtějí brát lidi proto, že je to často koupě zajíce v pytli. Pak se jim zaměstnanec nelíbí a musí několik měsíců čekat, než ho můžou vyhodit, musí schvalovat odbory a další takové věci… Proto raději firma zaměstnance nevezme. A já se jim nedivím. Takže spíše naopak – ochránit zaměstnavatele před zaměstnanci stejným dílem, aby byli motivováni (resp. nebyli demotivováni) zaměstnance vůbec nabírat…
• Podpora v nezaměstnanosti na jeden rok: Tak jako jo i ne; já jsem pro progresivní podporu – tzn. po ztrátě zaměstnání první dva měsíce plně hradit výplatu poslední práce, pak dva měsíce polovinu a pak už nic. (Samozřejmě až na sociální minimum, ale to bych nevyplácel v penězích, ale stravenkách třeba – nebo v něčem podobném, hlavně nepřenositelném, tzn. že stravenka bude na jméno a bude jí moci využít jen ten, jehož jméno tam je…)
• Při rušení pracovních míst zvýšit vyplácení odstupného: To souvisí s tím, co píšu výše – jak s ochranou zaměstanavatele (tohle tedy rozhodně není) a s tím prac. úřadem…
• Snížení neúměrných platů a odměn vysokých manažerů v podnicích s majetkovou účastí státu a vysokých úředníků ve státních úřadech a veřejné správě. Jejich odměny vázat pouze na kladné výsledky hospodaření: Jako proč ne, ale nesouhlasím s tím „snížit…“, ale především souhlasím s tím „vázat na výsledky hospodaření“. Prostě politik, který není schopen dostát volebním slibům porušil slib, tzn. půjde na 4 roky do vazby třeba… 
• Zvýšení minimální mzdy postupně až na 14 000 Kč: Tak to je naprostá blbost – tedy ne, že by ty peníze nebyly příjemné, ale v momentě, co je země v dluzích, prostě tohle není možné. 
• Rovnoprávnost odměňování žen a mužů - za stejnou práci stejnou odměnu: Tak s tím třeba naprosto souhlasím a je trapné, že v roce 2012 tohle pořád neplatí…

A tak dále, prostě. Myslím, že jako dnešní strana mají třeba poměrně jasno a poměrně smysluplný program, ale je to na úrovni takového toho trojbodového typu vydělávání:

1. Založím podnik
2. „magie“
3. Vydělávám

Prostě mi přijde, že tady je to totéž. Všechno by fungovalo, kdyby bylo dost peněz na to. Jenže pak by to klidně udělaly i ostatní vlády. Jasně – v programu nikde nemají, že omezí soukromé činnosti atd., nicméně je to pro mě prostě nedůvěryhodné. Přece jen přečtu-li si volební program z konce 40. let5, píše se tam …při zachování široké sféry hospodářství soukromého a při plné podpoře drobných a středních podnikatelů… :) Jak to bylo s malými a středními podnikateli víme. Proto se toho prostě bojím. 

Tehdy to byli zločinci, nevěřím, že dnes jsou taktéž zločinci, ale pak bych neměl prakticky stejné jméno strany, jako kdysi. A další moc krásný výňatek: …Rozšiřují o nás, že chceme totalitu. Byl vydán plakát, na němž je přeškrtnuto slovo totalita a pod tím je napsáno demokracie. Kdo se to bojí totality? Snad my, komunisté, chceme totalitu zavádět? Kdybychom bývali totalitu chtěli, byli bychom ji zavedli hned 10. května. Tehdy měli všichni malou dušičku. My však jsme rozumní a nechceme nikoho potlačovat. Víme, že celý národ nesmýšlí komunisticky a my sami jsme se proto vyslovili pro 4 strany. A jestli dnes tyto strany volají proti totalitě, říkáme jim: Dnes už totalita nehrozí, fašismus je poražen… Prostě „krása“, no…

Ale nechme doby minulé minulosti, tam už se nic nezmění – lidi se prostě nechali oblbnout – a tehdy to bylo jednoduché, byli jsme zničení, po válce vyčerpaní a lidi v tom viděli naději. Tu dnes však máme – a díky „Bohu“ za to, že ji máme, protože jak bychom ztratili naději, opakovali bychom (a my bychom opakovali…) minulost. Je mi jasné, že už by se prostě nevrátila 50. léta, ale dle mého by se přece jen společnost trošku „utáhla“ a zase zničila. 

Hodně lidí říká, že současná politická situace je ještě horší, než před rokem 89. To je možná pravda – ale my nežijeme tím, jaká je politická situace ale tím, jaká je přece lidská situace. A ta je přece mnohem lepší. Jasně – člověk se nevyhne srovnání, ale položme si otázku – je nutno (a vůbec možno) srovnávat? Zvlášť když jde o nesrovnatelné? To je jako srovnávat volby 46 a volby, co teď přijdou… Situace byla prostě jiná. A stejně tak tady. Nemůžeme hodnotit, jak se žilo v 80. letech a koukat, jak žijeme dnes. Máme technologie, internet atd. Jediné, co máme pořád stejné, jsou naše lidské osudy a nás, jedince. To je jediné porovnatelné. To, že se někomu žilo tehdy dobře – budiž, mně se žije lépe dnes (nedokážu si tu dobu ani představit, ale já rád rejpu do lidí a okolí, takže bych byl nepřítel režimu :)). To, že lidi dnes neumí využít situace ale není problém vlády, ale problém jich samotných. 

Jak říkám – netvrdím, že je všude práce a že jde všechno snadno. Ale často je tím mezníkem mezi „jde“ a „nejde“ pouze „chtít“…

• 1. Abych to vysvětlil – tyhle strany se dušují tím, že všude je 100% zaměstnanost. To znamená, že namísto, aby se na jeden výrobek použilo stroje a 5 lidí, je použito třeba 20 lidí. Jenže pak přijde velká zakázka a co se stane? Západní firma zvedne počet lidí na 20 a počet strojů třeba zdesetinásobí. Naše totalitní vláda ale musí (protože nemá moderní technologie a všechno dělají lidi, aby měli práci) taktéž zdesetinásobit výrobu, čili najednou potřebuje 200 lidí. No, ale to znamená, že výrobek bude taky pěkně drahej, čili musí dát zaměstnancům mnohem méně peněz. Pokud jim nechá stejné, nevznikne z nadvýroby žádná konkurenční výhoda a „sovětský“ výrobek je sice třeba kvalitní, ale drahý a nekonkurenceschopný (samozřejmě platí až na výjimky, občas se něco fakt dobře povedlo). Jedinou výhodu to má v tom, že jde vlastně o otrokářskou společnost – je potřeba postavit metro, tak se postaví, nikdo neřeší, kolik se dá lidem, ale prostě ona to nějaká „člověčí ovce“ vykope a státníci si připíšou zásluhy, jak za „totáče“ všechno šlo…
• 2. Což by tehdy tak snadné nebylo, že…
• 3. jen přemýšlím, jak tento stav popsat, svobodný taktéž zcela není, ale rozhodně není zcela nesvobodný…
• 4. Zdroj: http://www.kscm.cz/volby-a-akce/poslanecka-snemovna-pcr6/programove-cile-kscm/volebni-program-2010-2014
• 5. např. zde: http://www.totalita.cz/volby/volby_1946_05_01.php, lepší odkaz jsem nenašel…