Ne, nejsem „retro”

Po­sled­ní do­bou se nám ta­dy roz­mohl ta­ko­vý ne­pěk­ná věc, te­dy že na Fa­ce­boo­ku se do­slo­va mno­ží strán­ky s růz­nou re­tro té­ma­ti­kou – ať už jsou to re­tro au­ta, re­tro ná­by­tek, re­tro ži­vot­ní styl. Na­pros­to chá­pu, že li­dé rá­di vzpo­mí­na­jí na „dob­ré do­by mi­nu­lé” – dá­vá to na­pros­tý smy­sl, za­ži­li jsme dět­ství, pu­ber­tu a všech­ny ty­hle vě­ci pros­tě „teh­dy.” S čím se ale ne­můžu smí­řit, ne­do­ká­žu to pře­nést přes hla­vu, je ne­o­chvěj­ná tou­ha vy­zdvi­há­vat „do­ko­na­lost čes­kých (čes­ko­slo­ven­ských) re­tro výrobků.”

Proč? Co je špat­né­ho na kla­sic­kém Ško­da Fa­vo­ri­tu, běž­né ško­dov­ce ne­bo tře­ba ti­sí­cov­ce embéčku?

Sa­mot­né­ho vlast­ně vů­bec nic; au­ta to by­la roz­hod­ně s vlast­ní du­ší, měl jsem tu čest se­dět za vo­lan­tem všech těch­to ikon čes­kých sil­nic, přes­to však ne­mys­lím, že je na mís­tě bez­mezně vy­zdvi­há­vat je­jich kva­li­ty. Pro­to­že – a teď mě ne­u­ka­me­nuj­me – jich vlast­ně moc ne­ní. De­sign – ur­či­tě, ale jinak?

Ono totiž tře­ba ta­ko­vé „běž­né fá­vo,” te­dy Ško­da Fa­vo­rit, se za­ča­la vy­rá­bět ně­kdy v ro­ce 1988. By­lo to svým způ­so­bem, te­dy ale­spoň na čes­ké po­mě­ry, po­kro­ko­vé au­to – mo­tor vpře­du, vo­dou chla­ze­né, ná­hon před­ních kol… sa­mé modernosti. 

Ve svě­tě se však jez­di­lo ji­ný­mi au­ty; jas­ně, že nejde srov­ná­vat au­to niž­ší střed­ní tří­dy a au­to vyš­ších tříd, ale nejde tak ani o srov­ná­ní tříd, ja­ko o srov­ná­ní to­ho, co člo­věk měl a mohl mít. Za­tím co kaž­dý dru­hý teh­dy jez­dil „em­troj­kou”, asi nej­lep­ším bá­vem, co exis­to­va­lo (ne­ří­kám, že ta no­vá jsou špat­ná, ale pros­tě v to­mhle jsem kon­zer­va­tiv­ní), li­dé ta­dy jez­di­li fá­vem, no 🙂 

Jen pro srov­ná­ní; po­kud vy­chá­zím z to­ho, že prů­měr­ná mzda teh­dy by­la cca 3000 Kčs¹⁾https://​www​.me​sec​.cz/​c​l​a​n​k​y​/​m​z​d​y​-​a​-​c​e​n​y​-​v​c​e​r​a​-​a​-​d​n​es/, dneš­ní je cca 32000 CZK²⁾https://​www​.fi​nan​ce​.cz/​5​1​9​1​2​6​-​p​r​u​m​e​r​n​a​-​m​z​d​a​-​2​0​1​9​-​c​r​-​e​u​-​n​e​m​e​c​k​o​-​r​a​k​o​u​s​ko/, pak když se po­dí­vá­me na ce­nu cca 80 – 90 ti­síc Kčs (v teh­dej­ších Ko­runách, sa­mo­zřej­mě), vi­dí­me, že se s prů­měr­ným pla­tem ve­jde­me do té­to ce­ny 25 – 30× (sa­mo­zřej­mě za­o­krouh­lu­ji). Vy­ná­so­bím-li 32000×25, do­sta­nu 800 000 Kč. Sa­mo­zřej­mě ne­be­ru v po­taz ostat­ní ná­kla­dy, teď jen pro srovnání. 

Ne­ří­kám, že teh­dy ne­jez­di­la au­ta lep­ší i hor­ší – ce­na Fa­vo­ri­tu „svě­to­vě” ne­by­la nikterak oje­di­ně­lá, pros­tě za po­dob­nou ce­nu si zá­pad­ní za­hra­nič­ní sou­se­dé moh­li kou­pit tře­ba z roku 1987 Se­a­ta Ibi­zu. Pro­blémy jsou v tom dva; jed­nak to, že prů­měr­ná mzda v ro­ce 1988 v Zá­pad­ním Ně­mec­ku by­la v pře­poč­tu 1980 EUR³⁾http://​www​.klu​sik​.cz/​w​p​-​c​o​n​t​e​n​t​/​u​p​l​o​a​d​s​/​2​0​1​9​/​0​3​/​d​i​w​_​w​r​_​2​0​0​9​-​2​8​.​pdf, te­dy na po­dob­né au­to sta­či­lo pou­ze cca 16× ce­lá vý­pla­ta. Vím, že ta­to po­rov­ná­ní mo­hou být dost za­vá­děj­cí, nicmé­ně teď be­ru pou­ze jme­no­vi­té hod­no­ty. Co tím chci ří­ci – i ta­ko­vé su­per au­to, ja­ko Ško­da Fa­vo­rit, by­lo na teh­dej­ší do­bu pros­tě ší­le­ně dra­hé. A i kdy­by si ně­kdo na­šet­řil ví­ce, mohl mít ur­či­tě ně­co mno­hem lep­ší­ho, kdy­by to šlo. Jen­že ono to moc ne­šlo, resp. dost problematicky.

Pro­blém „re­tra” ne­ní v tom, že by sta­ré čes­ké vě­ci by­ly ně­jak špat­né, i když ni­čím moc ex­trém­ně ne­vy­ční­va­ly (byť se nám vlas­ten­ci sna­ží ří­kat ně­co ji­né­ho), pro­blém je v tom, že ty­to re­tro vě­ci by­ly jen ja­kousi „útě­chou,” aby se li­di moc ne­bou­ři­li. U sou­se­dů si na au­to v ce­ně Fa­vo­ri­ta do­ká­za­li na­šet­řit za rok a kou­sek, u nás za 3 roky. To za­se ta­ko­vý roz­díl ne­ní (byť je dost vel­ký). Ale to, že jsme ta­dy jez­di­li mož­ná ve stod­vá­ce, kte­rá je ta­ké „krás­né au­to,” ale s bez­peč­nost­ní­mi prv­ky ty­pu nu­la, za­tím co sou­se­di se moh­li vo­zit tře­ba v Sa­a­bech ne­bo Vol­vech, což by­la běž­ně do­stup­ná au­ta na Zá­pa­dě. I kdy­by by­la ta Vol­va do­stup­ná (a ono se da­lo se­hnat,) ni­kdo sko­ro to ne­kou­pil, páč proč še­t­řit na ně­co tak ší­le­ně dra­hé­ho, když můžu jez­dit ve Fá­vu a dr­žet krok, pro­to­že „je to český.” 

To je pro mě pros­tě spo­leč­ným jme­no­va­te­lem všech těch­to re­tro mód – ne to, že se jen vzpo­mí­ná na hez­ké vě­ci, ale že se tím ve­le­bí i do­ba, ve kte­ré ty­to vě­ci vzni­ka­ly. A to je ne­sku­teč­ný pro­blém; li­dé dnes buď již za­po­mně­li, pří­pad­ně ně­kte­ří ne­za­ži­li a tak se sna­ží žít a po­u­čit z omy­lů pře­de­šlých ge­ne­ra­cí, ja­ké to ta­dy by­lo. Já si to po­prav­dě ta­ké ne­pa­ma­tu­ju, byť jen tak troš­ku⁴⁾Vzpo­mí­nám na to, jak jsem se pře­u­čo­val ří­kat sou­druž­ko na pa­ní uči­tel­ko na zá­klad­ce, ale bě­hem týd­ne to by­lo v caj­ku, byť jsem ne­tu­šil, ja­ký je v tom roz­díl 🙂 , nicmé­ně to ne­zna­me­ná, že se mo­hu té do­bě brá­nit. Ne­chci za­chá­zet do de­tai­lů ohled­ně ar­gu­men­tač­ních kla­mů, ale to­hle je je­den z nich – ne­za­žils to, tak nač si stě­žu­ješ. Kla­sic­ký pří­pad ne­po­u­če­ní se z his­to­rie. A jak se ma­jí dal­ší ge­ne­ra­ce po­u­čit, když se na ně hr­nou vl­ny re­tro vý­rob­ků, kte­ré uka­zu­jí, ja­ká by­la pře­de­šlá do­ba su­per a skvělá?