(minirecenze) Hitler: Rise of Evil

Na you­tu­be¹⁾1. díl v češ­ti­ně²⁾2. díl v češ­ti­ně jsem měl mož­nost shléd­nout Par­ke­ro­vu a Pie­le­me­ie­ro­vu dvou­díl­nou his­to­ric­kou fik­ci Hit­ler: Vze­stup zla, ve kte­ré se v hlav­ní ro­li uká­zal skvě­lý Ro­bert Car­ly­le.

Historická fikce, postavy

Jak jsem avi­zo­val v úvo­du, jed­ná se o his­to­ric­kou fik­ci, te­dy žánr, ve kte­rém se tě­ží z ně­ja­ké his­to­ric­ké udá­los­ti, ale pro funk­ci pří­bě­hu jsou ně­kte­ré vě­ci lehce, pří­pad­ně zce­la změ­ně­ny. To­to zpra­co­vá­ní se ani ne­sna­ží být do­ku­men­tem, proč ta­ké, ta­ko­vých exis­tu­jí mra­ky, spí­še se sna­ží uká­zat „na­sta­ve­ní do­by” pro­střed­nic­tvím růz­ných po­stav, re­ál­ných po­stav, kte­ré se ko­lem Hit­le­ra v mlá­dí či pak do­spě­los­ti točily.

Ne­mů­že­me te­dy od fil­mu oče­ká­vat ně­ja­kou his­to­ric­kou přes­nost, byť se lí­če­ný pří­běh his­to­rii oprav­du blí­ží. Dů­le­ži­těj­ší je te­dy sa­mot­né vy­kres­le­ní po­stav, kte­ré dle mé­ho sou­du do­padlo vel­mi dob­ře. Si­ce her­ci ty­po­vě nejsou až tak vy­brá­ni věr­ni svým his­to­ric­kým před­lo­hám, te­dy až na sa­mot­né­ho Hit­le­ra, kte­rý byl oprav­du skvě­lý. I jsem se při­sti­hl, že jsem při sle­do­vá­ní měl ote­vře­nou Wi­ki­pe­dii a da­né po­sta­vy jsem si pro­hlí­žel tam, abych vě­děl, jest­li jsou tře­ba re­ál­né či nikoliv.

Vývoj postav a společnosti

Film se, jak jsem uvá­děl vý­še, sna­ží, spí­še než vy­kres­lit ži­vo­to­pi­sy do­ku­men­ta­ris­tic­ky, vy­kres­lit stav ně­mec­ké­ho oby­va­tel­stva bě­hem ob­do­bí Hit­le­ro­va ži­vo­ta. Vi­dí­me tak růz­né drob­né či vět­ší zá­plet­ky, prak­tic­ky pou­ze „chro­no­lo­gic­ky vy­jme­no­va­né” a sa­mot­ná „tvor­ba zla” tak pro­bí­há spí­še v di­vá­ko­vě hla­vě než na plát­ně. Hit­ler je zde vy­lí­čen ja­ko „chla­pec”, kte­rý pro­chá­zí ži­vo­tem, zkla­má­ní­mi a růz­ný­mi útra­pa­mi, kte­ré for­mu­jí je­ho ne­ná­vist k Ži­dům a k „ne­do­ko­na­los­ti” či „ne­čis­to­tě” vůbec.

He­rec­ký vý­kon Car­ly­la byl vskut­ku fa­móz­ní; te­dy ne, že by ostat­ní po­sta­vy by­ly za­hra­né špat­ně, to si vů­bec ne­mys­lím, ale psy­che­de­lic­ký Car­ly­le se pros­tě pro ro­li Hit­le­ra – ať už mlad­ší­ho či pak star­ší­ho – do­ko­na­le ho­dí. Tvůr­ci se nej­spí­še sna­ži­li vy­kres­lit po­sta­vy se vše­mi je­jich ne­du­hy, te­dy např. HIt­ler jí ko­láč a do to­ho kři­čí, všu­de te­dy lí­ta­jí drob­ky. Ta­ko­vé­to de­tai­ly jen při­da­jí na uvě­ři­tel­nos­ti po­sta­vy, na cel­ko­vém ob­ráz­ku, kte­rý si o ta­ko­vé po­sta­vě pak z fil­mu mů­že­me udělat.

Bě­hem dě­je i na­stí­něn „tra­gic­ky za­pekli­tý” vztah s vlast­ní ne­te­ří, poz­dě­ji s Evou Brau­no­vou, nicmé­ně pou­ze tak let­mo, po­sta­vy se tam lehce vy­sky­tu­jí, ale gró pří­bě­hu je po­sta­ve­no na „stav­bě a ob­no­vě stra­ny” a troš­ku zhru­ba i „jak do­stat HIt­le­ra k moci”.

Film asi ne­ní úpl­ně pro kaž­dé­ho di­vá­ka, ale­spoň ně­ja­ká zá­klad­ní zna­lost re­á­lií je po­tře­ba, nic se zde moc ne­vy­svět­lu­je, oče­ká­vá se, že di­vák zná his­to­ric­ké po­za­dí a film pou­ze na­bíd­ne dra­ma­ti­zo­va­ný po­hled na věc. Stej­ně tak se ne­tla­čí do ně­ja­kých vy­svět­lo­vá­ní či­nů a zá­vě­rů, to vše sní­mek po­ne­chá na divákovi.

Za mne se jed­ná roz­hod­ně o vel­mi za­jí­ma­vé zpra­co­vá­ní, pře­de­vším he­rec­ký­mi vý­ko­ny a po­hle­dem na ně­mec­kou spo­leč­nost. Hod­no­til bych ja­ko 8/10.