V televizi často slýcháváte (já na televizi nekoukám…), že nad naše území se přesouvá teplá či studená fronta – případně nějaká “fialová okluzní”. Co to vlastně je a co to znamená? 

Začněme studenou frontou. Obecně se jedná o postupující rozhraní studeného vzduchu (masy studeného vzduchu), která vytlačuje (vzhůru) masu teplejšího vzduchu, která tu byla před ním. V minulém článku jsme si vysvětlili, co se stane, když budeme teplý vzduch hnát do výšin. Voda ve vzduchu začne kondenzovat, vzniknou oblaka a případně srážky. Zde však nevytlačuje teplý vzduch sám sebe, spíše se jedná o příklad bližší onomu horskému hřebenu. Akorát místo fyzického vytlačení masy vzhůru povrchem, se vytlačí jinou masou vzduchu.

Nejdříve tedy máme pouze teplý vzduch:

Co se však nestane, pokud nám začne zleva přicházet studená fronta? Teplý vzuch nemůže “utéct” jinam, než vzhůru.

Tím, jak stoupá vzduch, začne se ochlazovat a na úrovni kondenzační hladiny1 začne vodní pára kondenzovat a tvoří se oblaka – nejčastěji Cb nebo Nimbostratos2.

Z něho už budou srážky, kroupy či sníh tak, jak je uvedeno v článku o bouřce.

Když nám přejde studená fronta, mění se i atmosférický tlak a nejznatelněji i teplota. Než fronta přejde, tlak je poměrně stabilní, případně lehce klesá. Jakmile je “fronta nad námi”, tlak rapidně zakolísá, většinou poklesne a pak se zase zvedne a ve zvyšování i nadále (po přejití fronty) pokračuje.

Oproti tomu teplá fronta, ta se chová jinak. Během přechodu teplé fronty máme kolem masu relativně studenějšího vzduchu, nad který se nadsouvá (s účelem studený vytlačit) masa teplejšího a vlhčího3 vzduchu. V letním obodobí v ČR se teplá fronta vyskytuje mnohem méně, než studená, která může projít i několikrát za týden.

Přechod teplé fronty je charakterizován zprvu bezezrážkovou vysokou oblačností (cirrus atd.), později oblačností ze střední i nižší výšky, ze které již srážky mohou přijít (ne však nějaké přívalové, spíše prší “tak drobně”).

Nakonec zbývá z té “základní trojky” vysvětlit okluzní frontu. Předem upozorním, že tím by výčet nekončil, na další typy se však podíváme až v dalším díle článku o frontách.

Abychom pochopili vznik okluzní fronty, musíme nejdříve rozumět tomu, jakým způsobem se pohybuje studená a teplá fronta – studená se podsouvá (relativně rychle) pod teplý vzduch a teplá se prozměnu nadsouvá (dost pomalu) nad relativně studený vzduch. Máme-li např. cyklónu4, ze které vzniká teplá fronta, kterou následuje studená, musí se zákonitě stát, že studená fronta jednoho dne dožene teplou frontu. Jenže co se stane; vysvětlili jsme si, že vzdušné masy nejdou “kolmo k zemi” jako štíty zásahové jednotky, ale že studená fronta se podsouvá a teplá nadsouvá. Čili při přechodu studené fronty je nad zemí už studený vzduch, ale třeba v 1 km výšky je ještě teplý. A u přechodu teplé fronty je to zase naopak. Přichází-li obě fronty “zleva”, pak bychom mohli studenou charakterizovat jako “\” a teplou jako “/”.

V momentě, co se tyto dvě fronty potkají, však nevznikne nějaké “X” (vzduch nemůže být současně teplý a studený), ale skončí to tak, že dole bude prostě studený vzduch a nahoře teplý – a frontální rozhraní nebude dosahovat na zem a bude relativně v horizontálním směru v masách “nad zemí”.

Pro úplnost ještě musím uvést, že máme vlastně dva subtypy okluzní fronty – teplou a studenou. Jde jen o to, která “fronta” převažuje. Pokud za frontou je vzduch studenější, než před frontou, říkáme, že jde o studenou okluzní frontu, pokud teplejší, jde o teplou. Celkově však vliv na počasí okluzní fronta má minimální.

V přílohách si můžete stáhnout GIMP projekt s obrázky k článku.

• 1. viz  http://www.klusik.cz/cs/article/mraky-nad-nami-stavime-prvni-mrak nebo http://www.klusik.cz/cs/article/mraky-nad-nami-zaciname-bourit 
• 2. Dále jen Ns
• 3. s vyšší relativní vlhkostí
• 4. V příštích dílech Mraků nad námi se vám dostane podrobnějšího vysvětlení.