(minirecenze) The Killing
Nedávno jsem měl možnost shlédnout seriál The Killing, jehož několik dílů vytvořil stejný tvůrce, jako např. seriál True Detective, tedy Nic Pizzolatto. Dle popisku a ukázek mi přišlo, že to bude velmi podobné – no a protože True Detectvie podle mě patří mezi seriálovou špičku, očekával jsem takovou špičku i zde.
A naštěstí jsem se dočkal, i když to bohužel nebyla taková brutální jízda, nevidět True Detective, budu za seriálovou špičku považovat právě tento seriál, dokonce by předběhl i můj oblíbený Broen.
Stejně jako ve většině severských seriálů a filmů, i tento seriál je původně dánský, nicméně byl přetočen v USA z prostředí Seattlu. Sice nejsem příznivcem takovéhoto přetáčení, ale v tomto případě je právě přetočená verze první verze, kterou jsem viděl, tedy ji budu považovat za výchozí. Pokud něco vidím jako první, je to pro mě prostě kotva a jakákoliv předělávka se musí opravdu moc hodně snažit, aby mě zaujala.
Příběh velmi stručně pojednává o mladé detektivce Sarah, která končí v Seattlu na místní policejní stanici, protože se chce vdávat v jiném městě a státu, chce tedy přejít ještě i k jinému „okrsku”. Místo ní má nastoupit nový detektiv „v zácviku” Stephen, se kterým si chce ještě uzavřít jeden případ a pak město opustit. Nicméně případ se trošku zamotá a nakonec v Seattle zůstane ještě 4 řady seriálu 🙂 Nechci víc prozrazovat, pokud chcete více vědět, podívejte se na to, po internetu se seriál různě válí.
Nyní však k tomu, co se mi na seriálu konkrétně líbilo a co nelíbilo. Občas porovnám s velmi podobným True Detective (dále už jen TD), ať už první či zatím snad bohužel i finální 2. řadou.
Po technické stránce není opět co vytknout, především, a to mi možná přišlo i lepší než v True Detective, práce maskérů a obecně přípravy herců do rolí, když se podíváte na seriál a pak na herečku, která hraje hlavní detektivku, uvidíte, že se jedná o velmi mladou ženu, která však v seriálu vypadá tak o 10 – 15 let starší. A není to vůbec na sílu, že by měla třeba přidělané vrásky (asi) a tak podobně, jak se často ve filmech „ostařují” lidé, ale prostě jen rozpukané rty, makeup… a funguje to.
Co má s TD právě tento seriál společné asi nejvíc, je typ a vývoj postav a interakcí mezi nimi. Stejně jako v TD se jedná o dost rozdílnou dvojici, kde však rozdíl postav nepůsobí strojeně a „kvůli scénáři”, což je dost velký problém některých jiných filmů, kde celá forma příběhu spadá do „já jsem takovej, ona taková a máme o tom celej film”. Tady jsou sice rozdílní, ale takovým způsobem, že to opravdu vadí, tedy jste sice rádi, že jsou rozdílní, ale je vám to, jako diváku, opravdu nepříjemné. A vlastně vás ani nezajímá, jestli nějaká interakce mezi těmito charaktery nějak vygraduje.
Nicméně tempo seriálu je mnohem mírnější, buď už rovnou bylo počítáno s více řadami na jeden příběh, anebo byl daný příběh na jednu řadu řidší. Každopádně toto byla asi největší slabina seriálu, netvrdím, že je to něco špatného, ale u TD jsem neměl jedinkrát potřebu nějakou scénu přetočit, zde jsem měl poměrně častokrát, především ze začátku ve scénách se senátorem, který se snažil stát starostou města.
Obecně seriál je rozsekán na různé scény, která se každá vyvíjí poměrně nezávisle, jen do sebe občas nějak lehce „narazí” a protnou se dějové linky protagonistů. A ne všechny dějové linie jsou prostě dokonalé, nebo alespoň vyrovnané, což mi naopak v TD přišlo vyřešeno lépe. Taktéž postavy – sice jsou velmi pěkně napsané, ale některé situace a reakce těchto postav na ně byly dost zvláštní a takové „filmové” (prostě že nedávaly takový smysl).
Pokud to však shrnu, seriál si zaslouží všech svých ocenění, jedná se opravdu o špičku mezi seriály, především z mainstreamového proudu. Tu a tam najdeme nějaký přešlap a vyloženě hluché místo, které působí pouze jako výplň, ale je jich tak minimálně, že si člověk skoro ani nevšimne. Pokud bych měl True Detective hodnotit jako 10/10, potom The Killing musím jako 9/10. Rozhodně doporučuji, je to naturalistické, kruté a hodně propletené. Tak to má být.
Napsat komentář