web analytics

(minirecenze) The Killing

Ne­dáv­no jsem měl mož­nost shléd­nout se­ri­ál The Kil­ling, je­hož ně­ko­lik dí­lů vy­tvo­řil stej­ný tvůr­ce, ja­ko např. se­ri­ál True De­tecti­ve, te­dy Nic Piz­zo­lat­to. Dle po­pis­ku a uká­zek mi při­šlo, že to bu­de vel­mi po­dob­né – no a pro­to­že True De­tec­t­vie pod­le mě pat­ří me­zi se­ri­á­lo­vou špič­ku, oče­ká­val jsem ta­ko­vou špič­ku i zde.

Sarah Linden u jezera
Sa­rah Lin­den u jezera

A na­štěs­tí jsem se do­čkal, i když to bo­hu­žel ne­by­la ta­ko­vá bru­tál­ní jíz­da, ne­vi­dět True De­tecti­ve, bu­du za se­ri­á­lo­vou špič­ku po­va­žo­vat prá­vě ten­to se­ri­ál, do­kon­ce by před­bě­hl i můj ob­lí­be­ný Broen.

Stej­ně ja­ko ve vět­ši­ně se­ver­ských se­ri­á­lů a fil­mů, i ten­to se­ri­ál je pů­vod­ně dán­ský, nicmé­ně byl pře­to­čen v USA z pro­stře­dí Se­attlu. Si­ce nejsem pří­z­niv­cem ta­ko­vé­ho­to pře­tá­če­ní, ale v tom­to pří­pa­dě je prá­vě pře­to­če­ná ver­ze prv­ní ver­ze, kte­rou jsem vi­děl, te­dy ji bu­du po­va­žo­vat za vý­cho­zí. Po­kud ně­co vi­dím ja­ko prv­ní, je to pro mě pros­tě kot­va a ja­ká­ko­liv pře­dě­láv­ka se mu­sí oprav­du moc hod­ně sna­žit, aby mě zaujala.

Pří­běh vel­mi struč­ně po­jed­ná­vá o mla­dé de­tek­tiv­ce Sa­rah, kte­rá kon­čí v Se­attlu na míst­ní po­li­cej­ní sta­ni­ci, pro­to­že se chce vdá­vat v ji­ném měs­tě a stá­tu, chce te­dy pře­jít ješ­tě i k ji­né­mu „okrsku”.  Mís­to ní má na­stou­pit no­vý de­tek­tiv „v zá­cvi­ku” Ste­phen, se kte­rým si chce ješ­tě uzavřít je­den pří­pad a pak měs­to opus­tit. Nicmé­ně pří­pad se troš­ku za­mo­tá a na­ko­nec v Se­att­le zů­sta­ne ješ­tě 4 řa­dy se­ri­á­lu 🙂 Ne­chci víc pro­zra­zo­vat, po­kud chce­te ví­ce vě­dět, po­dí­vej­te se na to, po in­ter­ne­tu se se­ri­ál růz­ně válí.

Sarah Linden & Stephen Holder
Sa­rah Lin­den & Ste­phen Holder

Ny­ní však k to­mu, co se mi na se­ri­á­lu kon­krét­ně lí­bi­lo a co ne­lí­bi­lo. Ob­čas po­rov­nám s vel­mi po­dob­ným True De­tecti­ve (dá­le už jen TD), ať už prv­ní či za­tím snad bo­hu­žel i fi­nál­ní 2. řadou.

Po tech­nic­ké strán­ce ne­ní opět co vy­tknout, pře­de­vším, a to mi mož­ná při­šlo i lep­ší než v True De­tecti­ve, prá­ce mas­ké­rů a obec­ně pří­pra­vy her­ců do ro­lí, když se po­dí­vá­te na se­ri­ál a pak na he­reč­ku, kte­rá hra­je hlav­ní de­tek­tiv­ku, uvi­dí­te, že se jed­ná o vel­mi mla­dou že­nu, kte­rá však v se­ri­á­lu vy­pa­dá tak o 10 – 15 let star­ší. A ne­ní to vů­bec na sí­lu, že by mě­la tře­ba při­dě­la­né vrás­ky (asi) a tak po­dob­ně, jak se čas­to ve fil­mech „osta­řu­jí” li­dé, ale pros­tě jen roz­puka­né rty, ma­ke­up… a fun­gu­je to.

Co má s TD prá­vě ten­to se­ri­ál spo­leč­né asi nej­víc, je typ a vý­voj po­stav a in­ter­ak­cí me­zi ni­mi. Stej­ně ja­ko v TD se jed­ná o dost roz­díl­nou dvo­ji­ci, kde však roz­díl po­stav ne­pů­so­bí stro­je­ně a „kvů­li scé­ná­ři”, což je dost vel­ký pro­blém ně­kte­rých ji­ných fil­mů, kde ce­lá for­ma pří­bě­hu spa­dá do „já jsem ta­ko­vej, ona ta­ko­vá a má­me o tom ce­lej film”. Ta­dy jsou si­ce roz­díl­ní, ale ta­ko­vým způ­so­bem, že to oprav­du va­dí, te­dy jste si­ce rá­di, že jsou roz­díl­ní, ale je vám to, ja­ko di­vá­ku, oprav­du ne­pří­jem­né. A vlast­ně vás ani ne­za­jí­má, jest­li ně­ja­ká in­ter­ak­ce me­zi tě­mi­to cha­rak­te­ry ně­jak vygraduje.

Nicmé­ně tem­po se­ri­á­lu je mno­hem mír­něj­ší, buď už rov­nou by­lo po­čí­tá­no s ví­ce řa­da­mi na je­den pří­běh, ane­bo byl da­ný pří­běh na jed­nu řa­du řid­ší. Kaž­do­pád­ně to­to by­la asi nej­vět­ší sla­bi­na se­ri­á­lu, ne­tvr­dím, že je to ně­co špat­né­ho, ale u TD jsem ne­měl je­din­krát po­tře­bu ně­ja­kou scé­nu pře­to­čit, zde jsem měl po­měr­ně čas­to­krát, pře­de­vším ze za­čát­ku ve scé­nách se se­ná­to­rem, kte­rý se sna­žil stát sta­ros­tou města.

Obec­ně se­ri­ál je roz­se­kán na růz­né scé­ny, kte­rá se kaž­dá vy­ví­jí po­měr­ně ne­zá­vis­le, jen do se­be ob­čas ně­jak lehce „na­ra­zí” a pro­tnou se dě­jo­vé lin­ky pro­ta­go­nis­tů. A ne všech­ny dě­jo­vé li­nie jsou pros­tě do­ko­na­lé, ne­bo ale­spoň vy­rov­na­né, což mi na­o­pak v TD při­šlo vy­ře­še­no lé­pe. Tak­též po­sta­vy – si­ce jsou vel­mi pěk­ně na­psa­né, ale ně­kte­ré si­tu­a­ce a re­ak­ce těch­to po­stav na ně by­ly dost zvlášt­ní a ta­ko­vé „fil­mo­vé” (pros­tě že ne­dá­va­ly ta­ko­vý smysl).

Po­kud to však shr­nu, se­ri­ál si za­slou­ží všech svých oce­ně­ní, jed­ná se oprav­du o špič­ku me­zi se­ri­á­ly, pře­de­vším z ma­in­stre­a­mo­vé­ho prou­du. Tu a tam na­jde­me ně­ja­ký pře­šlap a vy­lo­že­ně hlu­ché mís­to, kte­ré pů­so­bí pou­ze ja­ko vý­plň, ale je jich tak mi­ni­mál­ně, že si člo­věk sko­ro ani ne­všim­ne. Po­kud bych měl True De­tecti­ve hod­no­tit ja­ko 10/10, po­tom The Kil­ling mu­sím ja­ko 9/10. Roz­hod­ně do­po­ru­ču­ji, je to na­tu­ra­lis­tic­ké, kru­té a hod­ně pro­ple­te­né. Tak to má být.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *