(minirecenze) Stranger Things

Do „oka” se mi do­stal se­ri­ál Stran­ger Things, i když mož­ná troš­ku poz­dě­ji, pře­ce jen se ne­jed­ná o úpl­nou no­vin­ku, nim­cé­ně ně­jak jsem ne­měl moc na sle­do­vá­ní „se­ri­á­lu s mys­te­ri­óz­ním pří­bě­hem” ná­la­du (dle po­pis­ku vy­da­va­te­le), pro­to jsem to troš­ku od­sou­val, při­znám se.

Forma, zasazení seriálu

Prv­ní řa­da je os­mi­díl­ná, v plá­nu je prý ví­ce řad¹⁾o tom ví­ce poz­dě­ji, za­sa­ze­na je do po­lo­vi­ny 80. let v ma­lém fik­tiv­ním ame­ric­kém měs­tě Ha­w­kins ve stá­tě In­di­a­na (měs­teč­ko Ha­w­kins při­tom exis­tu­je ve stá­tě Texas), ce­lý pří­běh se to­čí ko­lem zmi­ze­ní 12letého Willa.

Se­ri­ál při­tom hod­ně čer­pá a vzdá­vá hold ně­kte­rým fil­mo­vým kla­si­kám prá­vě z 80. let – ně­kte­ré scé­ny do­kon­ce ma­jí vel­mi po­dob­ný vzhled a kom­po­zi­ci. Na zdech vi­sí dě­tem pla­ká­ty The Thing, ne­u­stá­le se ba­ví o Star Wars a do to­ho hra­jí D&D s té­ma­ti­kou Tol­ki­e­no­vy Stře­do­ze­mě. A vše to­to je krás­ně pro­po­je­no do ta­ko­vé sko­ro až minisérie.

O čem že to vlastně je? (odsud už budou jen spoilery)

To je u to­ho­to se­ri­á­lu po­měr­ně zá­sad­ní otáz­ka. Sa­mo­zřej­mě – vi­dí­me pří­běh o ztra­ce­ném chlap­ci, kte­ré­ho se na­ko­nec po­da­ří za­chrá­nit… te­dy ale­spoň to tak vy­pa­dá. Dů­le­ži­té je to, co si ja­ko di­vá­ci do­mys­lí­me, co vi­dí­me „me­zi řád­ky”, co je v se­ri­á­lu skry­to za symboly.

Hlav­ní po­sta­vy jsou prak­tic­ky tři, všech­no ostat­ní je tak tro­chu „bo­nus”; te­dy jed­ná se o (zpr­vu) čtve­ři­ci chlap­ců, Mi­ke, Dus­tin, Lu­cas a Will, kte­ří jsou pros­tě ta­ko­ví ti „nor­mál­ní ner­di” 80. let – ma­jí rá­di Star Wars, hra­jí D&D, čtou Tol­ki­e­na a ma­jí rá­di vy­sí­lač­ky a růz­né dal­ší techniky.

Ti­to chlap­ci se jed­no­ho dne roz­lou­čí stej­ně ja­ko kdy­ko­liv před­tím, po­stup­ně se vrá­tí do­mů a sa­mot­ný Will na­ko­nec je­de sám do­mů, tam, kde byd­lí – v opuš­tě­ném do­mě za „Mir­kwo­o­dem²⁾V Tol­ki­e­no­vi se jed­ná o hus­tý les, v češ­ti­ně pře­klá­dán ja­ko „Tem­ný hvozd”. ”, te­dy vel­mi stra­ši­del­nou opuš­tě­nou ces­tou, kte­rá k to­mu­to do­mu ve­de. Na­jed­nou se však vy­le­ká mon­stra a se­sko­čí z ko­la a vez­me to „zkrat­kou” přes les prá­vě až do­mů, kde se za­mkne, nicmé­ně mon­strum ho na­ko­nec stej­ně do­sta­ne a Will je na­dá­le pohřešován.

Do hle­dá­ní se za­po­jí „kde kdo”, pře­de­vším míst­ní še­rif Jim Hop­per. Sa­mo­zřej­mě³⁾te­dy hned to sa­mo­zřej­mé ne­ní, ale po do­kou­ká­ní po­cho­pí­te Wil­la ni­kde ne­na­jdou, i přes to, že Willo­va má­ma ne­u­stá­le tla­čí, po­měr­ně i dost hys­te­ric­kým způ­so­bem. Chlap­ci, te­dy pře­de­vším Mi­ke, na­jde bě­hem pu­to­vá­ní po le­se ztra­ce­nou na jež­ka oho­le­nou dív­ku, je­jíž jmé­no⁴⁾Te­dy ne­ní to jmé­no, spí­še ozna­če­ní. je Ele­ven (ja­ko že je­de­náct), zkrá­ce­ně jí ří­ka­jí „El”. Tak ně­jak po­stup­ně při­jdou na to, že dív­ka dis­po­nu­je růz­ný­mi su­per­schop­nost­mi, od te­leki­ne­ze, po te­le­pa­tii. S tou­to dív­kou pak pod­ni­ka­jí růz­né kro­ky k to­mu, aby Wil­la našli.

Pa­ra­lel­ní sto­ry je o Mi­ko­vě sestře Nan­cy, kte­rá pat­ří k ta­ko­vým těm „do­ko­na­lým hol­kám” na míst­ní střed­ní, jed­nič­kář­ka, kon­zer­va­tiv­ně ob­lé­ka­ná, ne­za­da­ná, pros­tě iko­na do­ko­na­los­ti 80. let. Laš­ku­je s jis­tým Ste­vem, kte­rý na­o­pak pat­ří k ta­ko­vým těm kla­sic­kým lum­pům, ši­ka­nu­je, je spros­tý, ne­u­r­va­lý a ze za­čát­ku to vy­pa­dá, že co­ko­liv dě­lá, tak za úče­lem do­stat se k Nan­cy ve­čer „do po­ko­je”, sluš­ně ře­če­no. Po­stu­pem ča­su však Nan­cy na Ste­vo­vo cho­vá­ní za­čí­ná při­chá­zet, nicmé­ně i Ste­ve zjiš­ťu­je, že se cho­vá ja­ko idi­ot a za­čí­ná se se­bou ně­co dělat.

Do to­ho se Nan­cy se­zná­mí s Willo­vým bra­t­rem Johna­ta­nem, kte­rý pat­ří spí­še k ta­ko­vým těm in­tro­ver­tům, pla­chým ty­pům, kte­ří po­ta­jí fo­tí s te­lesko­pic­kým ob­jek­ti­vem hol­ky přes za­vře­ná okna.

Nicmé­ně stej­ně ja­ko Ste­ve zjiš­ťu­je, že se cho­vá ja­ko blb, i Johna­tan po­stup­ně zjiš­ťu­je, že se ne­cho­vá úpl­ně nej­lé­pe, ale se­be­re­flexe roz­hod­ně ne­ní tak sil­ná ja­ko v pří­pa­dě Ste­va. Proč to po­va­žu­ji za dů­le­ži­té, o tom později.

Se­ri­ál ob­sa­hu­je nejmé­ně dal­ší 3 pa­ra­lel­ní pří­běhy; pří­běh Willo­vy mat­ky, pří­běh še­ri­fa a pří­běh Ele­ven, kte­rý se po­stup­ně roz­krý­vá ne­na­dá­lý­mi fla­shbac­ky. Všech­no po­stup­ně do se­be za­čne za­pa­dat, se­ri­ál ne­má pří­mo ně­ja­ké hlu­ché ne­vy­svět­le­né mís­to, kte­ré by vr­ta­lo hla­va­mi di­vá­ků, po­kud už je ně­co ne­vy­svět­le­no, pak čis­tě pro for­mu, pří­pad­ně pro ná­vaz­nost do dal­ší plá­no­va­né řa­dy. Ji­ný­mi slo­vy, po­kud už je ně­co ne­vy­svět­le­no, je to ne­vy­svět­le­no na­pros­to schvál­ně.

Cíl sé­rie je te­dy jas­ný – na­jdě­te Wil­la a za­chraň­te ho, po­kud je ješ­tě na­ži­vu. O pří­bě­hu však až tak moc psát ne­chci, rád bych se po­dí­val na růz­né mož­nos­ti vy­svět­le­ní, kte­ré se pří­mo ze se­ri­á­lu nabízí.

Různá vysvětlení toho, co se vlastně stalo

Se­ri­ál na­bí­zí svým vág­ním po­pi­sem to­ho, co se dě­je, vel­mi čas­to ně­ko­li­ke­ré mož­né vy­svět­le­ní to­ho, co se dě­lo – na­mís­to pou­hé­ho „za­chrá­ni­li Wil­la z ma­gic­ké­ho ‚up­si­de down‘ kraje.”

Dualita El

Po­kud se po­dí­vá­te po in­ter­ne­tu, asi nej­čas­tě­ji na­jde­te hy­po­té­zu (si­ce to na­jde­te pod slo­vem te­o­rie, ale nejsou to te­o­rie, pou­ze hy­po­té­zy), že sa­mot­ná El je mon­strem, te­dy jed­ná se o dvě zob­ra­ze­ní též oso­by; El ja­ko své po­zi­tiv­ní čás­ti a mon­stra ja­ko zob­ra­ze­ní stra­chu a bez­na­dě­je, kte­rý v so­bě El no­sí. Ex­pe­ri­men­ty, kte­ré na ni od­ma­lič­ka pro­vá­dě­jí, pou­ze da­ly je­jím stra­chům fy­zic­kou for­mu. V sa­mot­ném zá­vě­ru vi­dí­me, že v mo­men­tě, co zmi­zí mon­strum, zmi­zí i El. Nicmé­ně to pak ne­ře­ší sa­mot­nou otáz­ku – co je vů­bec en­ti­ta „El” zač.

Will se léčí z těžké nemoci

Dal­ší krás­nou hy­po­té­zou, kte­rá se mi vel­mi lí­bí, ale ne­mys­lím si, že bu­de tím správ­ným smě­rem, je, že Will upa­dl do kó­ma­tu, pro­to­že se lé­čí z ně­ja­ké ne­mo­ci – např. z ra­ko­vi­ny, leu­ké­mie atd. Will po­řád vy­pa­dá, ja­ko by byl ne­moc­ný – je vel­mi ble­dý a ta­ko­vý ne­duži­vý. Ne­vím, jest­li her­ce, kte­rý Wil­la hra­je, vy­bra­li schvál­ně kvů­li je­ho vzhle­du právě.

Sa­mot­né lé­če­ní, che­mo­te­ra­pie a dal­ší, uvrh­ly Wil­la tře­ba do kó­ma­tu a ce­lý je­ho pří­běh o svě­tě „up­si­de down” je jen v je­ho mys­lit, sym­bol je­ho bo­je se zá­keř­nou ne­mo­cí. El vy­pa­dá ja­ko kla­sic­ké dí­tě, kte­ré je v on­ko­lo­gic­kém ústa­vu, ni­kdy se v se­ri­á­lu s Willem ne­po­tká – a přes­to ví, kdo Will je a hned ho na prv­ní po­hled po­zná (z fotografie).

Na kon­ci, když se při vá­noč­ní ve­če­ři udě­lá Willo­vi špat­ně a vy­kaš­le „co­si”, na chvil­ku opět uvi­dí svět „Up­si­de down”, mož­ná ja­ko ma­ni­festa­ce je­ho stra­chu z mož­nos­ti ná­vra­tu choroby.

Pro­ti té­to krás­né hy­po­té­ze sto­jí fakt, že když se Will v ne­moc­ni­ci pro­bu­dí a jdou ho li­di na­vští­vit, za­čnou mu ka­ma­rá­di vy­prá­vět o tom, jak po­tka­li hol­ku se su­per­schop­nost­mi. Po­kud by to by­lo ve Willo­vě hla­vě, těž­ko by to pak vy­prá­vě­li. Ane­bo – scé­na v ne­moc­ni­ci po­řád ne­ní, že by se vy­lé­čil a po­řád „se mu to zdá”. Stej­ně ja­ko štěd­ro­ve­čer­ní ve­če­ře ke kon­ci v po­sled­ním dí­le. Will se tak mož­ná stá­le lé­čí, je mu lé­pe, ale za­tím se po­řád neprobral.

Osob­ně se mi ta­to hy­po­té­za vel­mi lí­bí, ale ob­sa­hu­je dost „lo­gic­ký děr” a to mi k se­ri­á­lu nesedí.

Další hypotézy

Spí­še se jed­ná o ta­ko­vé mé postřehy 😉

Jediný pojmenovaný

Vel­mi za­jí­ma­vé mi při­šlo, že v taj­ných la­bo­ra­to­řích, od­kud po­chá­zí Ele­ven, se ni­kdo ni­kdy ne­o­slo­vil jmé­nem – kro­mě jed­né je­di­né po­sta­vy, a to si­ce tes­to­va­cí­ho ma­ní­ka, kte­rý na ře­tě­ze při­pou­tán se jal pro­zkou­mat por­tál, je to je­di­ný člo­věk, kte­ré­mu kdy tam kdo ře­kl jmé­nem, po­kud si dob­ře pa­ma­tu­ju, jme­no­val se She­pard. Proč? To nevím 😉

Hopper je přitahovaný portálem (či naopak)

Ve scé­ně, kde Nan­cy s Johna­ta­nem po­pr­vé ob­je­ví v le­se ve stro­mě skry­tý por­tál, Nan­cy vů­bec nesly­ší (te­dy sko­ro vů­bec) Johna­ta­na, jak na ni vo­lá. Po­kud se po­dí­vá­me na prv­ní díl, kde Hop­per kou­ká do bou­dy na Willo­vě za­hra­dě, vi­dí­me pár pr­ken a… a pak se Hop­per vy­dě­sí, pro­to­že na ně­ho mlu­ví stráž­ník, kte­ré­ho před tím nesly­šel, do­slo­va se ho ptá „are you de­af?” (jsi hlu­chej?). Por­tál se tak mu­sel na­chá­zet v bou­dě těs­ně před tím, než se tam še­rif vydal.

Barbara skončila ve stejném místě jako Will

Po­kud si všim­ne­te, Bar­ba­ra (brý­la­tá Nan­cy ka­ma­rád­ka) se ob­je­ví v Up­si­de Down ve­d­le vy­sí­lač­ky, kte­rou měl Will. Te­dy asi v mís­tě, kde se i sa­mot­ný Will ob­je­vil. Nicmé­ně – proč by se Willo­va vy­sí­lač­ka na­chá­ze­la v ba­zé­ně u vi­ly Ste­va, když Will jas­ně zmi­zel z bou­dy na za­hra­dě? Ne­bo nezmizel?

Nancy a Steve jsou nakonec spolu

Při­tom to vy­pa­dá, že skon­čí spí­še s Johna­ta­nem. Proč? Jed­no z vy­svět­le­ní, co mě na­pa­dá, že buď je Johna­tan mrt­vý, a te­dy Will je stá­le v Up­si­de Down a ne­byl za­chrá­něn, ane­bo Nan­cy da­la před­nost ně­ko­mu, kdo se ví­ce změ­nil k lep­ší­mu, viz vý­še. Se­be­re­flexe Johna­ta­na je téměř žád­ná, za­tím­co Ste­ve se dost mě­ní. Pří­pad­ně scé­na o Vá­no­cích se v dru­hé řa­dě sta­ne tře­ba ně­kde upro­střed se­ri­á­lu a me­zi­tím se ješ­tě ně­co při­ho­dí, to nevíme.

Hopper a „muži v černém”

Na to, proč se „ka­ma­rá­dí” Hop­per s tě­mi­to muži mám svo­ji vlast­ní hy­po­té­zu; pod­le mé­ho, jak jsem psal vý­še, je Hop­per ně­ja­kým způ­so­bem při­ta­ho­ván k por­tá­lům, a má vlast­ní dů­vo­dy, proč by chtěl do Up­si­de Down zno­vu – je­ho ztra­ce­né dí­tě, kte­ré sa­mot­né ze­mře­lo (asi) na ra­ko­vi­nu. Pod­le mé­ho uza­vřel smlou­vu s ďáblem kvů­li to­mu, aby se mohl – pro­to­že pat­ří k jed­něm z těch, kte­ří o por­tá­lech vě­dí prak­tic­ky všech­no – do Up­si­de Down zno­vu vy­dat se svo­jí vlast­ní agen­dou, te­dy na­le­ze­ní to­ho­to dí­tě­te. Uvi­dí­me, o čem bu­de 2. řada.

Závěrem

Mys­lím si, že se po dlou­hé do­bě po­ve­dl dal­ší mi­ni­se­ri­ál, kte­rý do­o­prav­dy sto­jí za to. Prso­tě to­hle zde chy­bě­lo, ma­jo­ri­ta dob­rých se­ri­á­lů do po­sled­ních let by­la troš­ku ji­ných žánrů a to, že se pro­zkou­má­va­jí i ho­ro­ro­vé žán­ry, to je jen dob­ře. Jed­ním z prv­ních ta­ko­vých no­vých se­ri­á­lů by­lo tře­ba Ame­ri­can Horror Sto­ry, kte­ré mě te­dy ab­so­lut­ně ne­nadchlo, i když mě­lo za­jí­ma­vou myš­len­ku v prv­ní řa­dě (chla­pík vi­děl chůvu ja­ko sexy mla­dou hol­ku, všich­ni ostat­ní ji vi­dě­li ja­ko bá­bu), pře­de­vším kvů­li to­mu, že to smě­řo­va­lo (nut­ně) k to­mu, co ne­mám rád – bu­dou se ře­šit vzta­hy s ho­ro­ro­vým fil­mo­vým po­za­dím. Stej­ně ja­ko TBBT – zde se už po­řád jen ře­ši­ly vzta­hy na ge­ek po­za­dí, HIMYM vy­čpě­lo – by­lo to pros­tě vše dost ne­pří­jem­né (pro mě).

I zde, v tom­to se­ri­á­lu, se ře­ší vzta­hy – ale pou­ze na ta­ko­vé té kla­sic­ké „ne­ed to know” bá­zi, te­dy ne­ní to hlav­ním té­ma­tem, po­řád nás hlav­ně za­jí­má, co se sta­ne s dět­mi, s měs­tem, co to či ono zna­me­ná. A pa­ra­lel­ní li­nie se vzta­hy je oprav­du pou­ze dru­hot­ná – a takhle mi to vů­bec ne­va­dí ak­cep­to­vat, do­kon­ce to tam do­ko­na­le sedlo.

Tě­ším se na dal­ší řadu 🙂